Miscellaneous
Jan Eisler je zajímavý člověk. Ačkoliv stál prakticky u zrodu psaní o počítačovách hrách v České republice, nerad na tuto dobu vzpomíná. To byl také jeden z důvodů, proč trvalo tak dlouho ho přesvědčit, aby usednul za mikrofon a alespoň to málo, co ještě nezapomněl, se zaznamenalo do rozhovoru. Tímto bych chtěl poděkovat jeho kolegovi Samu Zajíčkovi, ke kterému jsem se také dostal úplnou náhodou a on to byl, kdo Honzu Eislera nakonec definitivně přesvědčil. Otázek, kolem kterých se povídání mohlo točit, bylo mnoho. Ovšem hned na úvod vás zklamu - ICE už si na spoustu věcí, které jsem měl poznamenané a vypíchnuté z historie Excaliburu a Score, prostě nepamatuje. Proto je v záznamu docela dost pauz, zamyšlení a nakonec lakonické "To už si nevzpomínám." Snažte se na to dívat jeho optikou, ačkoliv to byla jistě zajímavá doba, tak už to je přece jen dvacet let, z nichž pro tento rozhovor relativních bylo nějakých pět. A ačkoliv se může zdát, že takhle intenzivní doba se snad ani zapomenout nedá, platí to spíše pro čtenáře, než pro lidi, kteří tehdy časopisy dělali. Tento rozhovor, jakkoliv je rozhodně přínosný a zazní v něm věci, které málokdo řekne nahlas, je tak trochu demytizace kultu herního novináře v ČR. Tehdy to pro ICE s Andrejem byla zábava, velká, ale dnes už to minimálně pro Honzu Eislera neznamená víc, než matnou vzpomínku. I to o něčem vypovídá. Byli jsme srdcaři jenom my? No, raději toho filosofování nechám a odkáži vás na samotný rozhovor. Byť jsem měl přímo během natáčení z výsledku trochu strach (Eisler působil hodně odměřeným dojmem), tak výsledek nakonec není tak špatný a nakonec jsme si dokonce i potykali. Přeji příjemný poslech!